Nabíjení a nabíječe.
Důležitým článkem technologického procesu obnovení energie akumulátoru je kromě profesní poctivosti obsluhy kvalita nabíječe. Akumulátor je vždy více poškozován špatným nabíjením než vybíjením. Špatně přizpůsobená kabeláž, kolísavé napětí v síti, zastaralá nabíjecí technika a nedostatečná kontrola nabíjecího procesu, včetně tvaru nabíjecí křivky, mají vždy rozhodující vliv na dosažení konečných znaků nabití akumulátoru. Následkem nedostatečného nabíjení je postupné snižování kapacity akumulátoru, což v podstatě znamená zkracování jeho životnosti.
Je až s podivem, jaké procento nových baterií je „nabíjeno“ (patřičné slovo v uvozovkách by bylo spíš systematicky ničeno) nevhodnými nabíječi, jejichž stáří se často počítá na desítky let. Za nabíjecí stanoviště se častokrát považují temná zákoutí nebo příležitostné výklenky, naprosto odporující příslušné ČSN 33 2610 i pouhému technickému cítění. Podle citované normy musí být v zájmu ochrany zdraví a bezpečnosti práce prostory dostatečně větrány, opatřeny pomůckami a prostředky proti působení elektrolytu, opatřeny bezpečnostními tabulkami, provozním předpisem a lékárničkou.
Zanechejme však teoretických úvah a věnujme se praktickým radám. Je několik kritérií pro nákup nabíjecí techniky. Prioritu jejich důležitosti musí stanovit při nákupu konečný zákazník. Ve všeobecné platnosti zůstává, že všechna mají přibližně stejnou váhu důležitosti.
1. Rychlost nabití.
Zkrácení nabíjecích časů zejména v případě napájení manipulační techniky výrazně redukuje počty jednotlivých prostředků (vozidel), a tím i počet samotných nabíječů.
Zrychlení nabíjecího procesu umožňuje:
· zejména možnost využít větší nabíjecí proudy, společně s možností volby optimálního průběhu nabíjecí charakteristiky. Toto umožňují pouze nabíječe vybavené mikroprocesorovým (počítačovým) řízením,
· vzduchování (míchání) elektrolytu nabíjené baterie během nabíjecího procesu. Nabíječ musí být způsobilý ovládat přídavná vzduchovací zařízení (např. Trakair, Aquafil).. Baterie musí být od výrobce vybavena vzduchovacími trubičkami, zavádějícími vzduch na dno jednotlivých článků. Toto opatření zkracuje dobu nabíjení až o 30 %. Někteří výrobci používají k promíchání elektrolytu také hluboký vybíjecí puls, zařazený mezi několik nabíjecích pulsů.
2. Energetická účinnost.
Účinnost současných moderní nabíječů by neměla být nižší než 90 %. Optimum je okolo 93 až 95 %. Při rostoucích cenách elektrické energie je tento faktor velice důležitý pro následný výpočet další ekonomie elektrických procesů a podstatně ovlivňuje návratnost vložených investic. Další možností úspory elektrické energie je posunutí začátku nabíjení do ekonomicky výhodného časového pásma (v nabíječi zabudovaná časová relé).
3. Korekce nabíjení a teploty.
Největší vliv na zkrácení životnosti má hluboké vybití akumulátoru. Tento stav nelze ovlivnit nabíječem, je výhradní záležitostí obsluhy. Hlubokým vybitím není v žádném případě míněna nepojízdnost vozíku nebo jeho neschopnost unést břemeno, ale vybití baterie pod 80% její jmenovité kapacity. Nenásleduje-li po hlubokém vybití (pod 1,7 V/článek) okamžité nabíjení akumulátoru, nastává nevratná tvorba síranů na elektrodách. Důsledkem je stálé snižování kapacity baterie a zvyšování jejího vnitřního odporu.
Přebíjením dochází k tzv. „vyváření“ baterie, doprovázené únikem obtěžujících aerosolů. Obecně platí, že při zvýšení teploty o 10 °C, probíhá chemický proces 2x rychleji. Úměrně k tomu dochází ke zkracování životnosti baterie. Proto je nutné volit nabíječ s možností přesných korekcí plynovacího napětí, optimálně i s možností korekce nabíjecího procesu. Doporučená charakteristika nabíječe je IUIa. Zdroj by měl být regulovaný, procesorem řízený a kromě teplotní korekce vybaven též kompenzací úbytku napětí na vodičích k baterii.
Pro staniční baterie je samozřejmě nutné volit charakteristiku IU, popř. její další modifikace. O teplotní kompenzaci zde pak platí, že nabíjecí proud je nabíječem korigován nejen podle teploty baterií, ale též vzhledem k teplotě okolního prostředí (místnosti).
4. Nabíjecí charakteristiky.
Základním rozlišujícím hlediskem nabíječů je způsob nabíjení daný nabíjecí charakteristikou přístroje. Tento údaj je zcela vypovídající o konstrukční úrovni nabíječe. Mezi nejjednodušší patří nabíječe s charakteristikami W, a to ve všech modifikacích.
Druhy nabíjecích charakteristik podle norem VDE:
1. „I“ Charakteristika konstantního proudu.
2. „U“ Charakteristika konstantního napětí.
3. „W“ Charakteristika klesající.
4. „a“ Automatické vypínání.
5. „o“ Samočinné přepínání na jinou charakteristiku.
Při popisu nabíjecího režimu se používají uvedené zkratky v pořadí udávajícím časový průběh nabíjecího postupu.
Nabíjení podle charakteristiky I, popř. Ia.
Nabíjí se od počátku do konce konstantním proudem a vypíná se ručně (I) nebo automaticky (Ia).
Příklady použití:
a) nabíjení malých olověných akumulátorů, nabíjení akumulátorů pro definované zkoušky, uvádění do činnosti startovacích olověných akumulátorů z centrálního rozvodu stejnosměrného proudu s regulací v jednotlivých větvích (regulace se většinou vypíná ručně),
b) nabíjení niklkadmiových akumulátorů (nabíjecí proud je omezen teplotou elektrolytu),
c) nabíjení a uvádění do činnosti stříbrozinkových akumulátorů (regulace je ruční nebo automatická s vypnutím při dosažení konečného nabíjecího napětí).
Nabíjení může být ukončeno buď po uplynutí nastaveného času, při dosažení určité hladiny napětí nebo po dodáním požadované velikosti náboje (Ah).
Nabíjení podle charakteristiky W, popř. Wa.
Během nabíjení při narůstajícím napětí proud stále klesá až na ustálenou hodnotu (konečný nabíjecí proud). Nabíjení se ukončuje ručně ( W ) nebo automaticky ( Wa ).
Nabíječe s touto charakteristikou většinou nejsou regulované, velikost výstupních parametrů je závislá na kolísání sítě střídavého napětí, a to tím více, čím je charakteristika strmější (až o ± 20%).
Příklady použití:
a) nabíjení trakčních olověných baterií s vypínáním po plném nabití (většinou automaticky),
b) nabíjení malých olověných akumulátorů a startovacích olověných baterií s vypínáním po plném nabití (většinou ručně ),
c) nabíjení niklkadmiových akumulátorů s vypínáním po plném nabití.
Nabíjení podle charakteristiky WoWa a WoW.
Nabíjí se ve dvou stupních s počátečním proudem vyšším než v předcházející charakteristice. Proud s rostoucím napětím baterie klesá, po dosažení plynovacího napětí je proud snížen, ale má opět klesající průběh. Nabíjení se ukončí buď po uplynutí nastaveného času ve fázi nabíjení, nebo po překročení plynovacího napětí ve druhé části nabíjení, nebo moderněji po dodání potřebného náboje (Ah).
Příklady použití:
a) nabíjení olověných akumulátorů a vypínáním po plném nabití (většinou automaticky – WoWa ). Tento způsob nabíjení umožňuje zkrátit dobu nabíjení oproti předešlé charakteristice,
b) nabíjení olověných baterií bez automatického vypínání ( WoW ). Konečný nabíjecí proud nesmí být vyšší než 0,025 C5 (A) a může procházet nejvýše dva dny. Tento způsob je vhodný pro vyrovnávací nabíjení po dobu dnů pracovního volna.
Nabíjení podle charakteristiky U
Nabíjení začíná s vysokým počátečním proudem, který poklesne v průběhu nabíjení na nižší hodnoty. Vysoký počáteční proud způsobí rychlé ohřátí elektrolytu, které opět poklesne s klesajícím proudem. Plynovací napětí nesmí být překročeno o více než 1%. Tento způsob nabíjení umožňuje nabíjet více baterií stejného druhu o stejném jmenovitém napětí v paralelním zapojení, pokud jsou v dobrém stavu a nevyžadují individuální ošetření. Nabíjecí zařízení musí mít velký výkon a přesnou regulaci napětí.
Příklady použití:
a) Nabíjení olověných akumulátorů. Konstantní nabíjecí napětí U = 2,40 a 2,45 V / článek. Počáteční nabíjecí proud 0,6 až 1,2 C podle druhu baterie.
b) Nabíjení NiCd akumulátorů. Konstantní nabíjecí napětí U = 1,65 až 1,72 V / článek. Počáteční nabíjecí proud 0,4 až 0,6 C.
Nabíjení podle charakteristiky IU nebo WU.
Nabíjí se ve dvou úsecích. V prvním úseku se nabíjí velkým, avšak omezeným proudem konstantní hodnoty nebo s mírně klesající charakteristikou. Ve druhém úseku se nabíjí s konstantním plynovacím napětím. Tento způsob umožňuje nabíjet více baterií o stejném jmenovitém napětí v paralelním zapojení. Nezáleží na stavu vybití a jejich jmenovité kapacitě. Od předešlé nabíjecí charakteristiky se liší omezením maximálního proudu, nevyžaduje tedy nabíjecí zařízení tak velkého výkonu.
Nabíjení podle charakteristiky IUW.
Nabíjení je shodné s předešlou charakteristikou. Avšak ke konci nabíjení se zvyšuje napětí pro zkrácení nabíjecí doby. Zde je nutné dodržet, aby konečný nabíjecí proud nebyl větší než 0,02 C5 (A).
Nabíjení podle charakteristiky IUIa.
Nabíjí se ve třech stupních. V prvním stupni se baterie nabíjí konstantním proudem až do plynovacího napětí. Ve druhém stupni, při konstantním plynovacím napětí, klesá proud. Ve třetím stupni se nabíjí konstantním proudem při rostoucím napětí až do úplného nabití. Nabíjení se ukončí buď po uplynutí nastaveného času ve třetí fázi nabíjení (např. za 3 hodiny), nebo moderněji po dodání potřebného náboje (A·h).
Tento způsob nabíjení se používá k nabíjení olověných trakčních baterií v co možná nejkratším čase. Přípustný nabíjecí proud třetího úseku je I = 0,05 C5 (A).
Nabízí možnost teplotní kompenzace hladiny plynovacího napětí, kdy hladina plynovacího napětí se mění v závislosti na teplotě baterie, což vede k šetrnějšímu nabíjení zejména v extrémních podmínkách. Teplotní čidlo je možné využít také při poruše baterie, např. při zkratu jednoho či více článků, kdy se indikuje nadměrný ohřev a na základě toho se omezí nabíjecí proud nebo přeruší nabíjecí proces.
Dále je možné využít automatické doplňování destilované vody v průběhu nabíjení. K tomu slouží speciální zátky s uzavíráním přívodu vody po zvýšení hladiny nad určenou mez. Nabíjecí proces je pak zcela automatický.
Nabíjení podle charakteristiky IUoU - nabíjení staničních baterií.
Nabíjí se ve třech úsecích. V prvním úseku se nabíjí velkým, ovšem omezeným proudem konstantní hodnoty, ve druhém konstantním napětím. Ve třetím úseku se po dostatečném stupni nabití sníží napětí na udržovací hodnotu, zpravidla kompenzovanou teplotou. Tento způsob nabíjení umožňuje v co nejkratším čase po výpadku napájení dobít baterii na plnou kapacitu. Nabíjení často probíhá při paralelním odběru zálohovaného zařízení.
Nabíjecí charakteristiky olověných baterií
(obrázky)
Tabulka č.1.
Tabulka doporučených výstupních proudů nabíječů trakčních baterií vzhledem k požadovaným nabíjecím časům a kapacitě.
|
Výstupní proud nabíječe (A) | vzduchování IUIa-charakteristika Nabíjecí čas cca. 7,5h |
IUIa-charakteristika Nabíjecí čas cca. 7,5h | vzduchování IUIa-charakteristika Nabíjecí čas cca. 8,5h |
IUIa-charakteristika Nabíjecí čas cca. 8,5h |
WoWa-charakteristika Nabíjecí čas cca. 8,5h |
Wa-charakteristika Nabíjecí čas cca. 11,5h |
|
| kapacita baterie | kapacita baterie | kapacita baterie | kapacita baterie | kapacita baterie | kapacita baterie |
| 10 | 60 |
| 60-80 | 60 |
| 60 |
| 12 | 80 |
| 100-105 |
|
| 60 |
| 15 | 100-110 | 60 | 110-140 | 80 | 60 |
|
| 16 |
|
|
|
|
| 100-110 |
| 20 | 120-140 | 80 | 160-180 | 100-120 | 80 | 120-140 |
| 25 | 160-190 | 100-110 | 190-220 | 130-140 | 100 | 160-180 |
| 32 | 200-240 | 120-140 | 240-285 | 160-190 | 105-120 | 190-220 |
| 40 | 270-300 | 160-180 | 300-360 | 200-240 | 130-165 | 240-285 |
| 50 | 315-385 | 190-220 | 380-450 | 270-300 | 170-200 | 300-360 |
| 60 | 400-450 | 240-270 | 475-540 | 315-360 | 210-240 |
|
| 63 |
|
|
|
|
| 380-450 |
| 70 | 475-525 | 275-300 | 560-630 | 380-400 | 270-285 |
|
| 80 | 540-600 | 315-300 | 640-735 | 420-480 | 300-320 | 475-570 |
| 90 | 630-665 | 360-385 | 750-800 | 490-525 | 330-360 |
|
| 100 | 700-760 | 400-450 | 840-900 | 540-600 | 380-400 | 600-720 |
| 120 |
|
|
|
|
| 735-855 |
| 125 | 800-960 | 475-560 | 945-1080 | 630-760 | 420-500 |
|
| 150 | 1000-1080 | 570-665 | 1200 | 800-855 | 525-600 | 900-1080 |
| 170 | 1200 | 700-760 | 1500 | 900-1000 | 630-700 |
|
| 190 |
| 800-855 |
| 1050-1080 | 720-760 | 1200 |
| 225 | 1500 | 900-1000 |
| 1200 | 800-900 | 1500 |
| 250 |
| 1050-1080 |
|
| 945-1000 |
|
6. Technická úroveň nabíječů.
Všechny nabíječe prodávané na území ČR musí odpovídat příslušným technickým normám. V současnosti se již vesměs, od přístrojů s nabíjecí charakteristikou W až po IUIa, jedná o mikroprocesorem řízené nebo mikroprocesorem kontrolované nabíječe.
Konstrukčně nejjednodušší přístroje s charakteristikou W a dalšími jejími modifikacemi, umí na alfanumerickém displeji informovat uživatele, kromě základních údajů o velikosti proudu a napětí také o proběhlé době nabíjení, celkovém počtu dodaných Ah a základních chybách jak na straně nabíječe, tak nabíjeného akumulátoru. Dík mikroprocesorovému řízení mají celkem solidně hlídanou hranici plynovacího napětí, takže nebezpečí t.zv. „vyvaření“ baterie a jejího intenzivního plynování během nabíjecího procesu je omezené na minimum. Stav „vyvaření“ bývá navíc blokovaný časovým omezovačem, který nabíječ vypne po 10 nebo 13 hodinách od začátku nabíjecího procesu. U všech těchto nabíječů je možné předem nastavit hranici přebití (ladefaktoru), 1,2 – 1,25 jmenovité kapacity baterie, pro její nabití do konečných znaků. Po dosažení tohoto stupně zůstanou v režimu časově závislého pulsního dobíjení (zpravidla jeden až dva nabíjecí pulsy za hodinu), které eliminuje samovybíjení připojené baterie. K některým výrobkům lze připojit i přídavná zařízení na míchání elektrolytu vzduchem, některé výrobky je mají zabudovány již od výrobce. Nevýhodou nabíječů s charakteristikami W je závislost na kolísání napětí v síti a určení k nabíjení akumulátoru s předem definovaným jedním napětím a kapacitou. Výhodou je nízká cena daná velkou sériovostí výroby, jednoduchostí konstrukce a univerzálností používaných součástek. Zpravidla je přibližně dvoutřetinová proti nabíječům IUIa a poloviční proti rychlonabíječům.
Konstrukčně středně složité, avšak již dlouho známé, používané a osvědčené, jsou nabíječe s charakteristikou IUIa. Uvedená charakteristika je zárukou velmi dobrého a šetrného nabíjení akumulátoru a tudíž zároveň zárukou prodloužení jeho životnosti. Oproti charakteristikám W dochází též k nezanedbatelnému zkrácení časů potřebných k nabití akumulátorů do konečných znaků. Každý z přístrojů je však určený k nabíjení akumulátorů s jediným, stejným, napětím a přibližně stejnou kapacitou. Jsou většinou používány v systému přiřazení k jednomu manipulačnímu vozíku (akumulátoru).
Rychlonabíječům se věnujeme podrobněji v dalším textu. Všeobecně však platí, že v přeneseném smyslu slova hovoříme o „Mercedesech“ mezi ostatní nabíjecí technikou. Mikroprocesorové řízení umožňuje naprogramování libovolného optimálního tvaru nabíjecí charakteristiky. Některé mají schopnost identifikace připojené baterie a přizpůsobují se optimálnímu nabíjení v celém průběhu jejího stárnutí až do konce životnosti. Většina z nich má v daném napěťovém rozsahu automatickou volbu napětí. (Na př.: Nabíječ s výstupním napětím 80 V dokáže bez poškození nabít akumulátory o jmenovitém napětí 12, 24, 48 i 80 V a své výstupní napětí volí automaticky, podle napětí právě připojené baterie). Některé přístroje jsou vybavené identifikačním programem jednotlivých akumulátorů a u nich pak dochází nejen k automatické volbě napětí, ale i k automatické volbě kapacity právě nabíjeného akumulátoru, tím se celý nabíjecí proces stává naprosto bezobslužným. Dík své velmi citlivé diagnostice a vysokým výstupním proudům jsou též vhodné například k hromadnému nabíjení několika startovacích akumulátorů.
Předcházející řádky jsou podpůrným vodítkem pro rozhodování při koupi nabíječe.
Zbývá ještě uvést velice přibližný návod pro volbu výstupních parametrů, tj. volbu výstupního proudu a napětí nabíječe trakčních baterií.
Veškeré úvahy jsou odvozeny od napětí a kapacity baterie. Jmenovité napětí nabíječe musí být stejné jako jmenovité napětí akumulátoru. Jmenovitý proud je číselně přibližně 0,2násobek jmenovité kapacity baterie.
Podle této úvahy např. pro baterii 24 V, 600 A·h zvolíme parametry nabíječe. 24 V , 120 A. Není-li odpovídající proud nabíječe v nabídce výrobce, vyhledáme přístroj s podobným jmenovitým proudem. Při proudu o něco větším se odpovídajícím způsobem zkrátí doba nabíjení, je-li proud o něco menší, doba nabíjení se naopak prodlouží.
Všechny nakupované nabíječe by měly mít ve svém programu i tzv. formovací režim, který je nutný pro zachování životnosti akumulátorů. Pravidelné formování je součástí trvalé péče o celý bateriový park podniku.
Rychlonabíjení
Kromě prioritního požadavku na kvalitu nabíjecí techniky, vzniká tam, kde je to nutné a zejména ekonomicky zdůvodnitelné, další limitní požadavek krátkých nabíjecích časů. Tento požadavek je uplatňován zejména v ekonomicky dobře fungujících průmyslových provozech, kde je kladen velký důraz na pracovní vytíženost manipulační techniky. Dnes běžně používané akumulátory s kapacitou 700 A·h a výše, je nutné v třísměnných provozech nabíjet do konečných znaků v časech mezi šesti a sedmi hodinami. Samozřejmě požadavek rychlé obnovy mobility platí také pro veškerá vozidla s nulovými emisemi – elektromobily a další elektricky poháněné dopravní prostředky, kde se požadavek na dobu potřebnou k nabití zkracuje řádově na desítky minut.
Kritériu rychlosti nabití nelze v současné době vyhovět jinak, než použitím nabíječů k tomuto účelu speciálně vyvinutých a určených. Zkrácení doby nabíjení umožňují zejména nabíječe s většími nabíjecími proudy a vhodně volenou nabíjecí charakteristikou, které jsou v podstatě středofrekvenční nebo vysokofrekvenční přístroje řízené mikroprocesorem, vybavené přesnými korekcemi nabíjecích parametrů a teploty. Při teplotní korekci je teplota akumulátoru snímána teplotní sondou, která ve spolupráci s řídicími obvody nabíječe dokáže při růstu teploty nad danou mez podstatně omezit nabíjecí proud nebo nabíječ vypnout.
Další výhodou těchto nabíječů je zpravidla malá hmotnost, malé rozměry, ale zejména vysoká energetická účinnost.
Použitý akumulátor by měl mít velmi malý vnitřní odpor, daný konstrukcí desek, jejich plochou, způsobem připojení k vývodním elektrodám a složením elektrolytu. K vnitřnímu odporu je nutné ještě připočítat odpor přívodních a propojovacích kabelů. Všechny tyto odpory způsobují tepelné ztráty, které ohřívají akumulátor, a tím přímo omezují maximální proud, kterým lze v daném okamžiku akumulátor nabíjet. Z těchto podmínek lze usoudit, že vhodným akumulátorem pro rychlonabíjení je ten, který má dostatečně robustní kontakty, dostatečný průřez propojek článků a zpevněnou konstrukci desek – zjednodušeně řečeno ten, který je konstrukčně přizpůsoben velkým nabíjecím proudům, kterými rychlonabíječe disponují.
Nabíjet nelze akumulátory s vadnými články. V takovém případě se nabíjecí napětí musí rozdělit na menší počet ještě funkčních článků, což může vést k téměř okamžitému plynování zbylých dobrých článků, k jejich enormnímu ohřevu a pokud bude i nadále pokračovat nabíjecí proces, také ke zhoršení již beztak špatného stavu akumulátoru.
Údržba akumulátoru pro rychlonabíjení se vlastně neliší od údržby akumulátoru pro normální nabíjení. Je nutné řídit se doporučeními výrobců, dbát na kvalitní připojení svorek a udržovat jejich čistotu. Nutnou součástí péče o akumulátory jsou jejich preventivní technické prohlídky.
Podle nabíjecí charakteristiky nelze nabíjet nové, ještě nenabíjené akumulátory. Doporučuje se aspoň v prvních dvou nabíjecích cyklech nabíjet pomalu, malým proudem, aby byla baterie správně naformována (podle předpisu výrobce).
Dík rozšířené a velice zpřesněné autodiagnostice nabíječů lze odhalit chyby v nabíjecím cyklu nebo ještě před ním, a tím naprosto minimalizovat nebezpečí poškození akumulátoru při nabíjení. Nabíječ po připojení akumulátoru nepotřebuje žádnou obsluhu a automaticky se zapne, otestuje, indikuje druh baterie a vstoupí do nabíjecího cyklu. Během provozu může rozpoznat i odpojení baterie nebo přerušení nabíjení. V takovém případě přejde do pohotovostního (stand-by) stavu s minimalizovaným odběrem a odpojenou silovou částí a je tak připraven k připojení jiného akumulátoru a zahájení nového nabíjecího cyklu.
Po zapnutí nabíječe je po dobu asi deseti sekund akumulátor testován z hlediska kvality a napětí. Následuje test malým testovacím proudem a teprve je-li výsledek testu uspokojivý, spouští nabíječ vlastní nabíjení.
Nabíječ proud průběžně zvyšuje a při tom kontroluje napětí baterie. Hledá optimální proud pro její nabíjení. V tomto okamžiku může proud klesat nebo stoupat až na maximální hodnotu, a to až do okamžiku, kdy nabíječ přejde do pracovní fáze. V této fázi je akumulátor nabíjen maximálním proudem, který může nabíječ dodat a zpravidla je k dispozici též údaj o dodaném náboji (A·h) a času.
Jakmile akumulátor přestane přijímat energii v takovém množství, které je poskytováno nabíječem a jeho napětí dosáhne hranice plynovacího napětí, je nutné nabíjecí proud omezit. Nabíječ v tomto okamžiku přechází do stavu regulovaného nabíjení. Nabíjecí proud je omezen na takovou hodnotu, kterou je akumulátor schopný přijímat. Velikost proudu je neustále aktualizována podle stavu akumulátoru, což v praxi znamená, že proud plynule klesá.
Jestliže není předvolbou zadána funkce konečného nabíjení, tj. dodání elektrické energie o 15 až 20 % větší, než je jmenovitá kapacita akumulátoru (někteří výrobci tuto hodnotu nazývají činitel nabití neboli „ladefaktor“), bude nabíjecí proud klesat přibližně na hodnotu 3A, kdy se nabíjení automaticky ukončí.
V případě zařazení funkce vyrovnávací nabíjení nabíječ snižuje nabíjecí proud na 10 A a potom tuto hodnotu konstantně udržuje. Nabíječ sleduje nárůst napětí na akumulátoru v čase. Je-li menší než 1 V za 10 min, nabíjecí proces se ukončí.
V tomto okamžiku nelze opomenout pravděpodobně jednu z největších výhod nabíječů řízených mikroprocesorem, a tou je široká variabilita. Zmíněnými nabíječi lze nabíjet všechny na trhu známé a dostupné druhy akumulátorů: kyselé, Ni-Cd, Ni-Fe, gelové, s rozsahem kapacit mezi 35 až 1 400 A·h, se jmenovitým napětím 12 až 160 V. Druh akumulátoru však musí být znám výrobci nabíječe, aby tomuto druhu mohl přizpůsobit (naprogramovat) odpovídající nabíjecí charakteristiku.
Konkrétní rozsahy nabíjecích napětí a kapacit jsou definovány v programu již od výrobce, na základě požadavku odběratele. Není-li konkrétní požadavek na parametry nabíjení, je do programu vložena univerzální tabulka. Firemní nastavení lze ovšem snadno měnit v tzv. uživatelském nastavení. Nabíječe lze díky této možnosti kdykoliv snadno přenastavit na jiný typ akumulátoru nebo na úpravu nabíjecí charakteristiky podle požadavků výrobce.
Přístroje lze pro získání potřebné nabíjecí kapacity, bez jakéhokoliv dalšího řídicího článku, řadit paralelně. Stejný postup lze zvolit také v okamžiku, kdy je nutné maximálně zkrátit dobu nabíjení.
Pro rychlé nabíjení jsou nabíječe vybaveny základní charakteristikou typu IU. Volba charakteristiky je však rovněž libovolná a umožňuje veškeré modifikace charakteristik podle normy DIN.
Můžeme si zde uvést některé konkrétní výhody rychlonabíječů a ukázat některé příklady. Název rychlonabíječ sice lze brát s rezervou, ale tato zařízení jsou příkladem technického využití vědeckých poznatků o elektrochemických dějích provázejících vybíjení a nabíjení. Nabíječ neustále testuje akumulátor při nabíjení a podle výsledků testů řídí velikost nabíjecího proudu (jeho maximální hodnota se pohybuje řádově ve stovkách ampérů) tak, aby mu v každém okamžiku nabíjecího procesu dodával maximální náboj, který je akumulátor schopen přijmout vzhledem ke stupni svého vybití a technickému provoznímu stavu. Dík této vlastnosti lze velkými proudy nabíjet též akumulátory s menší kapacitou, a to bez hrozby jejich destrukce. Všeobecně lze říci, že rychlonabíjení je vysoce efektivní a dík špičkové diagnostice zároveň velice šetrný nabíjecí proces.
Ø Veškerá nastavení, nabíjecí profily, historie i čas jsou uložen v paměti RAM.
Ø Paměti i hodiny jsou zálohovány lithiovou baterií s minimální životností 10 let.
Ø Nabíjecí profily může uživatel modifikovat přímo z ovládacího panelu nabíječe nebo pomocí připojeného počítače (k tomuto účelu je dodáván i potřebný software pro PC).
Ø Během provozu je v činnosti přesná diagnostika nabíječe i akumulátoru.
Ø Regulace výstupního napětí i proudu je velice rychlá.
Ø Nabíječ identifikuje a sám volí výstupní napětí podle napětí připojené baterie.
Ø K nabíječi lze připojit identifikační modem, jehož účelem je předat nabíječi základní informace o akumulátoru, který je právě připojen k nabíječi.
Ø K nabíječi lze připojit zařízení na vzduchové míchání elektrolytu a zařízení na automatické doplňování destilované vody.
Ø Existuje možnost připojení monitorovacího modulu, který zajišťuje dohled nad akumulátorem po celou dobu jeho životnosti (jeho funkci lze rozšířit o sledování vykonané práce).
Ø Po připojení vzdáleného terminálu lze s nabíječem komunikovat na dálku, a tak řídit nabíjecí proces a dohlížet na něj z jiného místa.
Ø Nabíječe lze připojit k nadřazenému PC, popř. je propojit do datové a řídicí počítačové sítě. Připojení je realizováno pomocí optických kabelů a je tedy vhodné pro rychlý a bezchybný přenos dat a řízení i v aplikacích s vysokou mírou okolního rušení. Nabíječe lze provozovat v paralelním spojení.